Vítejte na Naruto textovém fóru. Přihlašte se a hrajte! :')
 
PříjemCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení
Svět Shinobi na vás čeká, chopte se kunaie a vzhůru do boje!

Share | 
 

 Daisuke Uchiha

Goto down 
AutorZpráva
Daisuke Uchiha
Kage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 12. 11. 14

PříspěvekPředmět: Daisuke Uchiha   Sun Nov 16, 2014 8:55 pm

~Jméno~

Daisuke Uchiha

~Přezdívka~

Shidenshi (Anděl smrti)

~Věk~

20 (10.3.)

~Vesnice~

Konoha

~Hodnost~

Hachidaime Hokage
_______________________

~Povaha~

Je to takřka dokonalý sangvinik. Nic ho nedokáže rozházet a vždy si dovede udržet auru vnitřního i vnějšího klidu. Má neskutečně vytříbenou mysl, která mu umožňuje rychle se učit novým věcem, ale hlavně si je v mysli i udržet, což bývá pro velkou část populace nesmírný problém. I když není příliš upovídaný, pokud potřebuje, tak je jeho výřečnost dosti dobrá. Málo kdy se objeví někdo, komu by projevil byť jen střípek opravdové důvěry a své pravé povahy. Takže se dá říct, že po svých trpkých životních zkušenostech je vůči ostatním ostražitý a skeptický i když to nedá ze svého chování najevo.

~Podstata~

Katon, Suiton, Raiton, Doton, Fuuton

~Kekkei Genkai~

Rinnegan
_______________________


~Obrázek postavy~



~POPIS~

~Vzhled~

Postavu má vysokou asi 195 cm, štíhlou, přesto má pevní dobře vyrýsované svalstvo. Nejraději se obléká do tmavých barev, ale není moc vybíravý. Preferuje volnější oblečení, které dobře chrání nositele, ale prakticky neovlivní pohyby. Oči připomínají dokonalé safíry a budí i dojem matné záře. Sestřihy preferuje střední délky, ale vždy je to v rámci možností. Na těle má i tetování, ale moc často jej neukazuje.

~Koníčky~

Již od dětství se věnoval plavání a díky tomu vděčí mimo jiné za velký obsah svých plic. K malování ho přivedla jeho babička, krátce před svou smrtí. Většina lidí si myslela, že se mu tahle záliba z ošklivý, ale on v ní vytrval a dnes již toto umění ovládá na poměrně vysoké úrovni. Hře na rozličné hudební nástroje se učil od své matky. Právě pod jejím vedením se naučil hrát na flétnu, kytaru, harfu, klavír a jiné. Od otce zase pochytil vášeň pro strategické hry, jako jsou japonské šachy a tomu podobné hry.

~Oblíbené & Neoblíbené~

Má rád dobrá jídla, jako je rámen, sushi, ale i sladké, jako třeba dango. Rád bývá ve společnosti příjemných, ale hlavně rozumných, racionálně myslících lidí.  Jak už jeho koníčky napovídají od útlého věku tíhne k hudbě a vlastně celkově k umění. Miluje tichá místa, kde má od všech starostí klid. Rád si dopřává nerušený spánek. V přírodě se cítí jako doma a nikdy nebyl typem co by nemohl vytáhnout paty z civilizace. Miluje svou rodinu a snaží se pro ně dělat jen to nejlepší. Letní déšť, který mu skrápí tvář a prosytí vzduch vůní. Barevné květiny, které stimulují jeho estetické cítění. Jako snad každý mladý muž má slabost pro ženy, ale nehodnotí je ani tak podle vzhledu, jako podle jejich nitra. Nemá rád chamtivce, kteří dovedou jen brát a nepodělí se byť jen o drobeček. Nemá rád lidi, kteří si vůbec nevěří a cítí se méněcenní, takovým se občas snaží i ukázat jejich pravou cenu. Pokud má tu možnost, tak se vyhýbá hlučným místům, přesněji hluku uchu nelahodícímu. Jídla ve kterých je byť jen nepatrný kousek kopru. Nesnáší, když mu jeho osobní prostor narušuje nával cizích lidí. Občas má palčivou chuť vymýtit ze světa všemožné hlupáky a idioty, kterým jak vidno není pomoci. Jednou z největších záhad vesmíru je jeho přímo bohulibá trpělivost se sekretářkou, kterou by už každý dávno zabil. Z neznámého důvodu se však snaží nalézt v její povaze nějaké ty kladné stránky.

~Životopis~

První lístky začínají pučet a do šedavého, mrtvého světa, se pomalými krůčky vrací životodárná míza. Na některých, stinných místech ještě leží hromádky sněhu a v droboulinkých pramíncích stéká průzračná voda. Tyto pramínky se postupně spojují a nabírají na síle, než se spojí s potůčky, říčkami a mocnými toky, které je odnesou do dalekých moří a oceánů. S vlahou brízou se navrací i švitoření ptáků těch poslů dobré nálady. Ano, právě započalo jaro. Ten krásný čas, kdy se příroda vrací k životu, a květy začínají kvést. Po dlouhých měsících zimy, se konečně začíná linout lehoulinká vůně pylu…

Pomalu, ale jistě se blíží poledne a mladá, těhotná žena se vrací s nákupem surovin. V duchu právě promýšlí, jaké jídlo by měla svému muži připravit. K domu jí zbývá posledních pár desítek metrů. Když v tom ucítí palčivou bolest v podbřišku a křeče… Zaúpěla bolestí a tím na sebe přilákala pozornost dvou strážných, kteří strážili klanovou čtvrť. Opatrně jí pomohli dostat se do domu a zatím co o ni jeden pečoval, druhý rychle odběhl pro lékaře. O pár nekonečných minut později, byli zdravotníci shromáždění kolem Minami. Krátce poté, co jí praskla plodová voda. Celý porod probíhal jen s lehkými komplikacemi, ale po pár desítkách minut konečně přišel na svět roztomilý, zdravý chlapeček. Ovšem něco bylo špatně, dítě nebrečelo. Proto ho hlavní zdravotník poplácal po zádech, ale ani to nemělo žádný efekt. Matka celou scénu s vypětím sil pozorovala a modlila se, aby se stal zázrak. Náhle se zvedl lehký vánek a do místnosti přiletěl květ sakury, které ještě ani nerozkvetla. Sakury, kterou zasadil dědeček tohoto malého chlapce. Kvítek přistál chlapci na nosíku a ten jako by lehce zacukal a kýchl. Stále nebrečel, ale všichni v místnosti si oddechli. Chlapec určitě dýchal a byl zdravý. Chlapečka vložili do náruče vyčerpané matky a ta si jej láskyplně přivinula a líbala mu čelíčko. Tehdy se pevně rozhodla, že ho pojmenuje Daisuke. Otec chlapce se z mise vrátil až o pár dní později, protože se mu protáhla mise, tudíž se tuhle krásnou novinu dozvěděl snad jako poslední v klanu Uchiha. Daisuke byl pro Yamamota již druhým synkem. Protože již měli o skoro dva roky staršího Ichiru, který se zdál svým sourozencem nadšený. I když si neuvědomoval svou plnou roli staršího bratra, protože byl stále drobek…

Čtyři roky uběhly jako voda a byla tu zima. Stále se sypal sníh a Konohu ovládla idylická atmosféra vánoc. Naše oblíbená rodinka byla zase o něco větší a šťastnější, protože chlapcům přibyla mladší sestřička Michiko. Bylo jí něco málo přes rok, jelikož se narodila právě krátce před obdobím vánočních svátků. Michiko se od svých bratříčků nelišila, jen pohlavím, ale i barvou očí. Na rozdíl od chlapců, byly totiž její oči černé jako havraní křídla a milovala neustálé vytváření nepořádku a jiné neplechy. Například když jí Minami krmila a na chvíli se otočila jinam, ihned využila situace a barevná kaše létala všemi směry, na zdi tak vytvářela iluzi ohňostroje. Toho dne si chlapci hráli na zahradě u sídla a užívali si volnosti, jak to jen děti umí. Tedy Ichiro již tolik nedováděl, protože si chtěl hrát na toho staršího, rozumného bratra. Nu před Daisukeho veselými kousky se ubránit nemohl, takže jeho póza přišla vniveč. Daisuke tehdy dostal skvělý nápad postavit velkého sněhuláka. Jak si tedy usmyslel, s Ichirovou pomocí vykonal. Postupně vytvořili několik koulí sněhu o různé velikosti a tvaru. Poté je pracně poskládali do sebe a přidali několik málo doplňků, které podtrhly celý vzhled jejich výtvoru. Matce i otci se jejich sněhulák tak líbil, že se ho rozhodli zvěčnit do rodinného alba a jak jinak, než s jeho malými tvůrci. Svátky pomalu, ale jistě skončily a Konoha se vrátila do svých kolejí. Stejně jako Yamamoto, který se musel vrátit zpět, do svého světa Anbu jednotek. Ano, byl výše postaveným členem Anbu, i když mu to Minami stále rozmlouvala a říkala mu, aby myslel na ni a na děti. Vždy rodinu nadevše miloval, ale stejné to bylo i s jeho smyslem pro povinnost, který zdědil po svém otci…

Uběhli nám další dva roky a Yamamoto se rozhodl chlapce trochu zocelit a otestovat si jejich potenciál. Proto je vzal na menší výlet do divočiny, do míst hlubokých hvozdů a hlubokých jezer. Místo kam ho bral právě jeho otec, když byl ve věku chlapců. Několik dní je učil základním tajům ninjutsu a ovládání primárních zbraní, jako jsou kunaie, senbony a shurikeny. Konečně se přiblížil den návratu domů, ale ještě než měli vyrazit, připravil si pro ně otec malé překvapení. Vzal je na dlouhé molo, které se pohupovalo na jezerní hladině. Oba chlapci po sobě pokukovali, jako by vzájemně doufali, že právě ten druhý bude znát odpověď. To se ovšem nestalo, takže nezbylo než počkat na Yamamotovu odpověď. Ten si tak trochu s obřadní vážností odkašlal a začal s výkladem jejich poslední lekce. Chlapci se tak dozvěděli něco nového o historii klanu a hlavně o účelu jeho symbolu. Když otec svůj poučný výklad končil, poskládal v lehce zpomaleném tempu pečeti a přiložil ruce k ústům. Z těch mu zaplál „velký ohnivý míč“, jak ho chlapci nazvali. Inu Yamamoto nikdy nedělal nic zbytečně, takže chlapcům vysvětlil opravdový význam celé jejich lekce. Tím bylo pokusit se vytvořit podobnou ohnivou kouli a získat tak možnost s hrdostí nosit znak svého klanu. První šel jako obvykle Ichiro, až doposud nad bratrem převyšoval v rychlosti, síle, i zacházení se zbraněmi. Snad se s tím vzhled k jeho věku i počítalo. Podle otcova příkladu poskládal pečeti a zhluboka se nadechl, poté plivl takový menší plamen, který spíše připomínal větší, hořící slinu, než cokoli jiného. Otec nevypadal, že by ho jeho výkon zklamal a pohladil ho po vlasech. Poté se otočil na Daisuke a zeptal se ho, zda by to chtěl také zkusit. No, tomu se zprvu nechtělo, přeci jen byl ještě šestiletý chlapec a ne nějaký pyroman. Nakonec se však nechal od svého bratra přemluvit, aby to zkusil. Postavil se na úplný okraj mola a v klidném tempu poskládal pečeti, jako by se do každého kroku plně koncentroval. Oči měl zavřené a krom mělkého dýcháni, nevydával žádné zvuky. Náhle oči otevřel a prudce se nadechl, z pusy mu vyletěla poměrně hezká ohnivá koule. Ne tak pěkná a velká jakou udělal jeho otec, ale přesto ukázková. Když s chrlením přestal, zvídavě se ohlédl na svého otce i staršího bratra. Ichiro na to koukal s otevřenou pusou a otec se usmíval od ucha k uchu. Daisukeho výkon mu rozhodně udělal radost, ale nebyl na něj o nic pyšnější než, na zbytek svých dětí. Oběma chlapcům počechral stříbrné vlasy a trochu jim je tak načepýřil. S lehkým úsměvem sáhl do kapsy a vytáhl nášivku znaku klanu Uchiha. Dnešek se stal dnem, kdy se stal malý Daisuke plnoprávným členem klanu Uchiha. Otec mu vypověděl o hrdosti, kterou symbolizuje tento znak a připomněl slavnou historii klanu, i když nevynechal i zmínku o válce proti Akatsuki a jejich předcích, kteří proti sobě tehdy bojovali. Hned po návratu domů, přišila Minami znak klanu na zádní část Daisukeho pláště. Od té doby nosil svůj znak s hrdostí jemu vlastní, ale přesto si dával dobrý pozor, aby neudělal nějakou hloupost, která by na klan vrhla špatné světlo…

Čas se opět pootočil o dva cykly a bylo tu jaro. Dnešek měl být dalším velkým dnem pro Daisukeho, dnem kdy nastoupí na akademii. Jeho bratr tam už 2 roky chodil, takže měl být jeho senpai. Po úvodní ceremonii začala přestávka, na kterou všichni netrpělivě čekali. Všechny děti vyběhly ven a skotačili na hřišti vedle akademie. I když všichni to úplně nebyli, ve třídě totiž zůstala malá holčička. Možná, že měla být o rok starší, než Daisuke, ale byla malá a velice drobná. Skoro působila jako smutná dětská panenka. Děvčátko vzlykalo a jak si Daisuke všiml, nikdo se jí nevěnoval. Neměla tu rodiče, ani nikoho dalšího. Daisuke jí tak ze své poslední lavice pozoroval a přemýšlel, co by měl udělat. Nakonec přeci jen nápad dostal a tak k ní sešel dolů. Jemně jí pohladil po jejích tmavě namodralých vlasech a hřejivě se usmál. Utěšoval jí a dívka postupně vzlykat přestala. To bylo poprvé, kdy si všiml jejích karmínových očí. Posadil se vedle ní a ona si mu položila hlavu na rameno. Hladil jí po vlasech, během jejího příběhu, který mu svěřila. Dozvěděl se tak, že maminka i tatínek Riko jsou již dávno po smrti a jejího bratříčka, který se o ni jako jediný staral, zabili na misi před pár dny. Od té doby se s Daiusukem spřátelila a den za dnem na něm více a více lpěla. To se samozřejmě už tolik nelíbilo ostatním děvčatům, ale popravdě i chlapcům. Ti si s ním totiž také chtěli hrát a bavit… Takto Daisukemu utekli dva roky na akademii. Krásné dva roky, doba her a malin nezralých, ale i tahle doba musela jednou skončit. Protože na rozdíl od svých spolužáků, akademii s vyznamenáním dokončil a získal hodnost genina…

Jako genin si našel v týmu 7 rychle své místo a uplatnění. Zprvu dostávali jen samé nudné a otravné mise, ale Daisuke si nikdy nestěžoval. Vždy splnil do posledního puntíku dané rozkazy a to i přes fakt, že byl vůči svým společníkům o více než 3 roky mladší. Konečně však přišla jejich velká chvíle, když dostali úkol dopravit jakousi zásilku do Říční země. Malé, nevýznamné území, které nemělo vlastní skrytou vesnici a jejich hlavní obživou bylo zemědělství a rybolov. Zkrátka mise úrovně C, od které nikdo nic valného neočekává. Cesta ubíhala jako po másle, sluníčko svítilo a ptáci pěli své písně. Člověk by si skoro připadal jako při cestě na piknik, ovšem to se mělo velmi brzy změnit. Když už se konečně blížili k vesnici, začala náhle prudká bouře, blesky létaly všemi směry a čeřily vzduch. Přívaly vody bezmála rvaly listí ze stromů. Zkrátka tato smršť šla mimo lidské chápání. Proto spěchali do vesnice, co jim síly stačily. První domy bylo skoro již vidět, když kolem Daisukeho cosi proletělo, instinktivně uskočil vzad a chopil se kunaie. Jeho úsudek byl správný, protože v zápětí se ozval výbuch, který by ho rozmetal. Na povel senseie se všichni skryli na různých místech a čekali na soupeřův další krok. Déšť i následná mlha, která se postupně zvedala, velice komplikovaly viditelnost i pohyb. Ovšem v tom se ve tmě blýskl nůž a bitva započala. Ukázalo se, že stojí proti jakýmsi ninjům, kteří nenesli na svých páskách znak, žádné známe vesnice, i když se technikami i stylem boje náramně podobali ninjům z Kiri. Byli sice jen dva, ale jeden byl jistojistě na úrovni jounina a druhý chuunin, takže nebylo radno je podceňovat. Jak se dalo předpokládat, do souboje muž, proti muži se pustili jounini a na naše milé geniny zbýval jeho společník. Boj v těžkých podmínkách stál ninji z Konohy hodně sil, ale statečně se drželi. Během boje byla Tsuki zraněna na noze a proto se nemohla účastnit dalšího boje. Chuunin tedy zůstával na Daisukem a Renjim. Byli však zatlačeni do kouta a nevypadalo to vůbec dobře. Ovšem tehdy se něco stalo, jako by se náhle svět zastavil a kapky zůstaly vyset ve vzduchu. Daisuke netušil, co se stalo, ale jeho oči jako by viděly skrz mlhu, i značné šero čistě. Poskládal pečeti a vyslal proti nepříteli ohnivou kouli, ovšem to bylo jen krytí. Ve skutečnosti ihned vyrazil s katanou v ruce a jako by viděl do budoucnosti. Nastavil čepel tak, že proklála srdce útočníka. Vše se stalo tak rychle, že si pomalu ani neuvědomoval, co dělá. Vše řídil jeho instinkt přežít a výchova, jaká se mu dostala od jeho otce. Teprve nyní, když mu soupeř ležel mrtvý u nohou a vytékala mu z rány krev, jako by se probudil ze snu. Ohlédl se na své společníky a ti na něj v údivu zírali jako na ducha. Ukázalo se totiž, že tato situace v něm probudila jeho Sharingan v plné míře. Všechny tři tomoe současně, to bylo dokonce o jednu víc, než kolik měl prozatím jeho starší bratr. Ovšem ten svůj Sharingan vyvolal již o pár let dříve. Sensei krátce na to porazil svého soka a dovedl je do vesnice. Tam se pár dní zotavovali a nabírali síly. S Daisukem však jako by od té doby bylo něco jinak, něco se v něm zlomilo, změnilo. Smrt ninji ho hluboce zasáhla, i když věděl, že on by neváhal ani na moment. Začal být více uzavřený, tichý a jako by postupně navenek ochládal. Právě tohle jedna z věcí, která dělá z chlapce muže, jedna z věcí která ukáže, jestli na to člověk má. Konečně se však Tsuki dostala do stavu, kdy jí nemohla cesta uškodit a tak mohli zdárně vyrazit domů. Mise proběhla úspěšně a jejich poměrně čerstvý kolektiv to stmelilo a zocelilo do dalších dobrodružství…

Po dvou letech, krátce po Daisuke třináctých narozeninách nastala doba chuuninských zkoušek. Sensei je na ně chtěl přihlásit již o rok dříve, ale byly zrušeny. Právě dokončili svůj společný výcvik a druhý den se měli sejít u první zkoušky. Večer před tím si Daisuke ještě hrál se svou mladší sestrou Michiko, která ho zbožňovala a všude za ním pobíhala. Vždy, když si hrála na princeznu, tak běhala po čtvrti a prozpěvovala si, že je Daisuke její princ v zářivé zbroji a jednou si ji vezme za ženu. Daisuke ji musel často hlídat a protože měl děti rád, vyprávěl jí pohádky a příběhy ze svých misí. Samozřejmě jí říkal jen o misích hezkých, zajímavých místech a lidech, které na nich potkal. Když toho večera usínal, ucítil, jak se mu něco zavrtělo pod peřinou, a všiml si Michiko, která tu na něj asi čekala a usnula při tom. Byla ta jedna z mála věcí, která mu stále dokázala vytvořit úsměv od srdce. Proto ji trochu v posteli srovnal a zachumlal se s ní pod peřinu. S rukama za hlavou tehdy usínal, a po dlouhé době měl skutečně dobrou náladu. První částí testů, prošel díky svým schopnostem naprosto bez problémů a stejně na tom byl i zbytek týmu, kterému poskytl odpovědi. Všiml si tam jedné dívky v rohu místnosti, ve které poznal Riku. Ta už byla více jak třináctiletá a působila sebevědoměji než, když se s ní viděl na Akademii. To byl jeden z faktů, který mu udělal radost, i když navenek působil klidně a soustředěně na své zadání. Další částí byl les Smrti, kde měli za úkol získat svitek soupeře a dostat se do věže v úplném středu zóny. Vše probíhalo hladce, v první den zkoušky se aklimatizovali na zdejší flóru a faunu, takže pro ně již nepředstavovala takové nebezpečí. Zvrat nastal až v den druhý, kdy se přiblížili k věži, aby získali svitek některého soupeře. Ovšem nebyli jediní, kteří měli takový nápad, a proto na sebe nenechalo přepadení dlouho čekat. Tři ninjové z Iwy je zasypali četnými útoky ze zálohy. Jelikož ovládali techniky, které je dokonale skryli pro běžné oči v zemi, jediný kdo je dokázal sledovat, byl Daisuke. I když koordinoval boj, seč mohl, byl Renji zabit společně s útočníky. Tohle byla další velká rána pro Daisukeho srdce a duši a popadl ho amok. Ten den ztratil velice dobrého přítele a na památku od něj získal poslední dar. Tím darem bylo získání Mangekyou Sharinganu, o čemž ani tehdy nevěděl. Z jeho stavu ho dostala až jeho kamarádka a společnice Tsuki, která ho psychicky podpořila. Tato zkušenost přidala do jeho srdce další hluboké brázdy a on ochladl ještě více než kdy dříve. Snažil se v sobě zabít emoce společně s tou strašlivou bolestí na duši. Naštěstí se mu to však nepodařilo, a když tehdy dokončili zkoušky, musel na pár měsíců opustit Konohu a srovnat se s tím…

Když se po půl roce vrátil zpět do Konohy, zaměřoval se hlavně na práci. Ta pro něj měla tu pozitivní vlastnost, že mu nedovolila přemítat o minulosti. Tento stav mysli mu vydržel bezmála do jeho patnáctých narozenin. Byl krátce po povýšení na jounina a souhrou náhod se opět setkali s Riko. Jejich vztah se postupně rozvíjel a nyní už se nebrali jako přátelé, ale jako muž a žena. Tohle mu do jisté míry pomohl s rehabilitací jeho duše. Dlouhé procházky při svitu Luny, hvězdné nebe nad hlavou a tajná setkání pod kvetoucími sakurami. Tento milenecký vztah trval dva krásné roky jeho života, ale nic není věčné, vypukla totiž lokální válka v jedné vzdálené zemi a Konoha byla požádána o asistenci jedné ze stran. Proto si museli říct sbohem. Daisuke nechtěl vést vztah, v tak nejisté době. Přesněji poté co dostal povolávací rozkaz k Anbu jednotkám…

Po převelení k Anbu jednotkám, se dostal do speciální jednotky působící v týlu nepřítele. Této jednotce shodou okolnosti velel právě jeho starší bratr, takže oba pociťovali takřka nostalgii. Práce jim šla od ruky, ale konflikt se protáhnul až do zimních měsíců. Obzvláště krutá zima byla právě v těchto severských zemích. Toho rána se Daisuke probudil s velice nepříjemným pocitem v zátylku. Jako by mu někdo do hlavy zavrtával rampouch. Celá jednotka už několik dní neměla naprosto žádné spojení s velitelstvím a masivní vánice devastovali vybavení, zásoby, ale i je samotné. Poslední rozkaz zněl, provést přepad ve skladišti nepřátel. Bohužel se to ukázalo jako past. Někdo je nejspíše prodal nepříteli, nebo byl plán odhalen jinak. Každopádně na ně čekalo početné uvítání. Všichni se bili jak lvi, ale nepřátel byla přesila a jeden společník za druhým umíral. Nakonec už zbyli pouze naši dva bratři, kteří si pečlivě hlídali záda. Nepřátel zbylo ještě 10, takže bylo přečíslení 5 ku 1. Přesto se za žádných okolností nemohli vzdát. Vrhli se hrdinně vpřed k poslednímu útoku. V žáru bitvy utržil Daisuke několik šrámů v obličeji, poměrně hodně krvácel a poškodil si vážně zrak. Přesto na rozdíl od svého bratra dopadl ještě dobře. I ten své soupeře zdolal, ale jeho zranění bylo příliš kritické a moc času mu už nezbývalo. Daisuke se k němu co nejrychleji dostal a poklekl vedle něj. Držel ho za ruku a snažil se do něj mluvit. Ichira mu však chtěl říct pouze jednu věc, vyznat se ze svých hříchů. Svěřit Daisukemu, že kdysi také získal Mangekyou Sharingan, ale zabil kvůli tomu členku své týmu. Nenáviděl se za to a od té doby uvažoval jen, jak by zmírnil svůj hřích. Teď však prý je na konci své cesty a brzy vydechne naposled. Proto si má Daisuke vzít ty jeho prokleté oči, místo těch svých poškozených. Tím budou prý oba vidět jako jeden a on tak snad najde svou cestu ke spáse. Krátce na to vydechl naposled a Daisuke se v slzách zhroutil do promrzlého sněhu. Když po nějaké době sebral dostatek síly. Vykopal pro všechny své přátele z jednotky hroby. Do jejich středu symbolicky umístil hrob svého bratra. Poté vedle nich poklekl a zapřísahal se změnit tenhle svět, ať už to bude jakkoli těžké, složité a pro něj bolestivé…

Dlouho poté se toulal pustinou, než zkolaboval ve sněhu. Tehdy ho však kdosi zachránil a pomohl mu s transplantací očí. Nikdy tu osobu neviděl a nevěděl ani, zda to byl muž, či žena. Ovšem jedno věděl určitě. Tato osoba se s ním podělila o ideály Akatsuki. Akatsuki o které tolik slyšel a v jejíž jméno prolévali jeho předci krev svou i cizí. Chtěl tuto organizaci znovu zrodit k obrazu svému a Daisuke se měl stát jeho pravou rukou, ale zdvořile jej odmítl s tím, že potřebuje čas na rozmyšlenou. Tato lest mu poskytla dostatek času na zotavení a brzy poté skrytý úkryt opustil a vydal se vstříc zuřící vánici, která tak alespoň skryla jeho stupy ve sněhu. Bouře byla tak divoká, že přes ni stěží prohlédl i za pomocí svého Sharinganu, takže jen velice obtížně mohl určit svou vlastní polohu, natož polohu Konohy, do které se chtěl co nejdříve vrátit a podat zprávu o osudu svých druhů. Po několika týdnech se dostal na konec své cesty a spatřil bránu vedoucí do vesnice. Tam jej uvítaly hlídky, které mu spěšně pověděli o konci války a těsném vítězství Konohy. Když se trochu osvěžil a odpočinul si po únavné cestě, vydal se spěšnými kroky do sídla hokageho, tedy přesněji sídla současného regenta. Poté co Daisukeho vpustili do jeho kanceláře, podrobně vylíčil události, které se staly během mise a návratu do Konohy, ale záměrně vynechal informaci o proviněních Ichira, očích které mu svěřil a setkání s tajemnou osobou, která ho zkoušela naverbovat do Akatsuky. Shikamaru sepjal ruce, jak to dělával, když o něčem usilovně přemýšlel. Po nekonečných minuta ticha, prolomil mlčení a upřeným, zkoumavým pohledem přejel Daisukeho od hlavy až k patě. Nakonec klidným hlasem pronesl, že si Daisuke má vzít pár dní volna na zotavení a poté se znovu hlásit u ANBU, kde bude za zásluhy povýšen do vedoucích pozic. Přesto však pro úplnost dodal, že tuhle pozici by někomu tak mladému nesvěřil i přes nesporný talent a schopnosti, kdyby Konoha nepřišla o mnoho významných mužů a žen, jejichž místa musí nahradit někým s potenciálem…

Od této události uběhly téměř tři roky a Daisuke během té doby poměrně strmě stoupal vzhůru po hierarchii tajných jednotek, dokud nestanul v jejich samotném čele a to byl při jeho mladém věku výkon doopravdy okázalý, když vezmeme v úvahu, že mu ještě nebylo ani dvacet jedna a už se v podstatě stal mužem číslo dvě v celé vesnici. Během tohoto období však nezahálel a nadále rozvíjel své schopnosti, obzvláště pak oči, aby dokázal ovládnout Mangekyou Sharingan, který mu byl svěřen do péče. Cesta to nebyla vůbec snadná, protože člověk, který tuto sílu nezískal sám od sebe, musel dokázat něco stejně obtížného, jako je ovládat sval, který náhle získal a nevěděl čím docílit, aby fungoval, natož aby ho plně ovládal. Čím lépe se s MS sžíval, tím více si všímal zvláštního jevu, který se při jeho vyvolání projevoval. Jeho jinak karmínově rudé oči získávaly sytě purpurový odstín, ze kterého postupem času vystupovaly tenké obruče a větší množství tomoe, než bylo u Sharinganu zvykem. Této změny si všiml pár dní po skonu svého otce, který byl již dlouhý čas nemocný, ale stále se všichni utěšovali nadějí, že se zotaví a bude znovu tím silným mužem, jako kdysi. Možná právě další smrt v rodině, byla důvodem, proč se tento jev objevil, a proto ho tak znervózňoval a mátl. Krátce na to začal pátrat v utajených archivech, kam získal díky svému postavení přístup a dozvěděl se o existenci nejmocnějších očí, kterými vládl sám velký Rikudo Sennin. Přesto se mu však nedostávalo odpovědi, jak je mohl získat pouhý Uchiha, který podle jeho názoru až tak moc nevyčníval. Při studování rodokmenu své rodiny si všiml něčeho, co mu stále unikalo, ač to bylo tak blízko. Babička jeho matky byla z klanu Senju a ač se to zdálo jako velice vzdálené příbuzenství, přesto podědil z jejich krve dost na to, aby mělo jeho tělo dostatek sil pro vyvolání Rinneganu. Vlastnictví těchto očí se však prozatím rozhodl utajit pro pozdější výhodu. Ostatně už tak ho zasáhl fakt, že ztratil schopnosti Sharinganu, který ovládal po většinu svého života, ale o téhle události vědělo jen málo lidí, kteří žili a ti všichni byli členy vesnice, nebo klanu Uchiha, kterému se stal nedávno vůdcem, po smrti svého otce. I když pro něj bylo dosti zvláštní být vůdcem Uchihů, když sám ztratil to co bylo jejich největším darem a pýchou. Poměrně nedlouho po těchto událostech, se zhoršil zdravotní stav Shikamara a vedení vesnice začalo hlasovat o nutnosti zvolit nového Hokage, který by byl pevně určeným vládcem a zástupcem vesnice, protože nejistá pozice regenta byla v očích ostatních vesnic slabá a proto tak nahlíželi i na zbytek vesnice. Po dlouhém rokování rady starších spolu s vládcem země Ohně, se usnesli na tom, že vládcem, by měl být někdo silný v bitvě, moudrý při rozhodování, charismatický při jednání s lidmi a nejlépe ještě členem některého ze zakládajících klanů Konohy. Postupným seškrtáváním seznamu zbylo Daisukeho jméno a to i přes to, že některé výše zmíněné vlastnosti nebyly jeho silnou stránkou. Nakonec tak byl zvolen jako Hachidaime Hokaga a zároveň i nejmladším Hokagem v historii Konohy. Náš příběh začíná prvním dnem jeho vlády…


~Inventář~

Kunaie z chakrovodivého kovu, senbony, shurikeny, ocelové drátky, výbušné lístky, kouřové bomby, základní lékárnička, Lehké ocelové brnění, které se skládá z chrániče hrudi, chráničů holení a nátepníků. Vždy je však dokonale skryto pod volným oblečením a pláštěm. Černý vodě odolný plášť. Klobouk Hokageho, který si nechal vyrobit v černo rudém provedení, takže se liší od pokrývek hlavy, kterou nosí ostatní kage a nosili i jeho předchůdci.

~Dovednostní body~

Síla: 4

Rychlost: 6

Inteligence: 6

Chakra: 6 (+2)

Ninjutsu: 6 (+2)

Genjutsu: 3

Taijutsu: 6

Kenjutsu: 0


Naposledy upravil Daisuke Uchiha dne Tue Nov 18, 2014 9:24 am, celkově upraveno 1 krát
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Areton Akaime
Kage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 73
Join date : 07. 11. 14

PříspěvekPředmět: Re: Daisuke Uchiha   Mon Nov 17, 2014 2:43 pm

POVOLENO
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://nags.forumczech.com
 
Daisuke Uchiha
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto: Glory Stories :: Ke hře :: Tvorba :: Postava :: Povolené postavy-
Přejdi na: