Vítejte na Naruto textovém fóru. Přihlašte se a hrajte! :')
 
PříjemCalendarFAQHledatSeznam uživatelůUživatelské skupinyRegistracePřihlášení
Svět Shinobi na vás čeká, chopte se kunaie a vzhůru do boje!

Share | 
 

 Areton Akaime

Goto down 
AutorZpráva
Areton Akaime
Kage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 73
Join date : 07. 11. 14

PříspěvekPředmět: Areton Akaime   Fri Nov 14, 2014 5:47 pm

Jméno: Areton Akaime
Přezdívka: Kazekage
Vesnice: Sungakure no sato
Hodnost: Kazekage
_______________________
 
Povaha: Areton je poměrně tichý, avšak za jeho tichou tváří se schovává zlo. Perfektně chápe svojí roli Kazekageho a umí od sebe dělit privátní a veřejné chování. Na veřejnosti se totiž tváří jako andílek a dobrák. A kdo by mu to také nevěřil, když si za jeho vlády ještě nikdy nikdo nestěžoval. Opravdu si nikdo nestěžoval, protože ti co chtěli, skončili zavření a nebo mrtví, ale to už samozřejmě veřejnost ani netuší. V soukromý je Areton zlý a lstivý. Intriky, podvody a osnovování plánů je pro něj denní zábava. Své lidi nechává často prověřovat, protože je nedůvěřivý a trochu paranoidní, nedá se mu však upřít jeho chytrost. Právě díky ní se dostal bez boje až k titulu Kazekageho, řídil se totiž jednoduchou politickou taktikou „eliminace konkurece“. Jediný člověk, který se totiž nechce mstít je zakopán šest stop pod zemí. Pokud pro něj nepředstavujete nic, dá vám to dosti najevo. Člověk jeho charakteru by se dal označit za odpor lidské společnosti, ale když mu to lidi „žerou“…
Přes to všechno, jaký je a jak se chová je loajální ke své vesnici. Pokud někdy ve svém životě někoho skutečně miloval, pak to byla zcela jistě vesnice. Od té doby, co otevřel oči až do poslední chvíle, než je zavře to bude právě vesnice, nad kterou bdí…
Podstata: Futton, Doton, Suiton
Kekkei Genkai: /
 
_______________________
 
 
Obrázek postavy:

Popis: Areton je třicetiletý muž o výšce 181 cm a váhou okolo 80 kilogramů. Ačkoliv není nejvyšší, stačí mu to na to, aby se stal strojem na zabíjení. Jeho vlasy jsou sněhově bílé a oči nemá o moc teplejší, modrá barva, z té doslova chlad čiší. Svojí vizáží připomíná spíše nějakého náctiletého chlapce. No pravdou je, že právě prochází krizí středního věku. Dokazuje si, že ještě není tak starý, jako jak starý ve skutečnosti je. Ve svém pravém uchu má náušnici, jež se snaží projevit jakési spojení s dnešní mládeží, získat si oblíbenost u dětí je důležité, je to naše budoucí generace.
Když přejdeme k oblečení, tak bez pláště a  klobouku by jste nepoznali, že je tato osoba Kazekage. Obléká se totiž dosti svérázně vzhledem ke svému věku. Kolem krku nosí zavázaný rudý šátek a jeho hrudník kryje šedé tílko. Ani typické Jouninské kalhoty na sobě nemá, nechal si udělat svoje vlastní, je na ně patřičně hrdý. Jejich základní barva je hnědá, zdobená oranžovým pruhem. (Jeden pruh, žádný Adidas) Aby toho nebylo málo, tak poslední nejsvéráznější věcí, co nosí má na nohou. Jsou to vysoké, šedé boty s železnými ozdoby.
Životopis:
Kapitola I- Zrození smutného shinobi
Byl to krásný den. Slunce svítilo, vítr přátelsky foukal do zdí v Sunagakure no sato a z vesnice se ozýval hlasitý smích. Takovouto veselou náladu vesnice již nějakou tu dobu neměla. V jednom domku nedaleko kanceláře Kazekagho právě jedna mladá žena rodila. U porodu byli čtyři lidé, otec dítěte, porodní bába a dva ozbrojení muži. Muži stáli u dveří, zatímco porodní bába u noh rodičky a otec nechával rodící ženu drtit svoji ruku. Křik matky dokázal přeřvat snad jedině otec, jež také skučel bolestí. Není moudré nabízet ruku ženě, jež vlastní sílu jak lehce nadprůměrný muž. Jejich duo začalo přidávat na síle hlasu, který se začal prodírat skrz zdi přes celou Sunu. Mnoho lidí se seběhlo kolem domku a zničeně poslouchali ony výkřiky. Mysleli si, že se jedná o vraždění za bílého dne, takže na místo byli přivoláni ANBU, kteří se měli do domu dostat a zpacifikovat útočníka. Než však vtrhli dovnitř, křik na chvíli utichl. Uvnitř se narodilo nové dítě, jehož jméno se později zapíše do historie světa Shinobi. Areton, tj. bylo jeho jméno. A takto začal život chlapce s démonem ve stínu…
Kapitola II – Léta dětství
Čas plynul velmi rychle a z malého novorozence se stalo batole. Mluvit se naučil velice brzy, dřív než chodit nebo kakat na vyhrazených místech. Prvním slovem bylo slovo „Peníze“, které jeho rodiče zapsali do jeho deníčku. Vyrůstal velice přátelským rodičům. Oba byli tak trochu výstřední, avšak neměli moc nepřátel. O dítě se v mezích normy starali normálně a nic nenasvědčovalo tomu, že by z toho uzlíčku štěstí měl vyrůst parchant, jehož největší starostí bude, koho dnes nechat zabít nebo ponížit. Jeho rodiče to nedotáhli dále než na Chuunina a nebyli nikterak známý, spíše naopak. Tím víc času však měli na svého syna a díky nim přišel k několikanásobné fraktuře levé nohy. Dali mu však zakusit něčemu, co se mu v životě hodilo snad pokaždé, naprostému šílenství.
Z batolete se stalo dítě, které již nechtělo být s rodiči doma a chtělo létat po venku. Rodiče jej většinou samotného nepouštěli a chodili si hrát s ním. Vypadalo to vskutku divně, když na pískovišti mezi dětmi seděli dva dospělí a mezi nimi seděl jejich syn, který si tu jako jediný nehrál a s naštvaným výrazem koukal do země. Tím to však ani zdaleka nekončilo. Čím více chtěl být někde bez nich, tím víc tam s ním chtěli být. Na záchod chodil s jedním rodičem za dveřmi, kteří se ho často ptali, jestli nemá průjem, když tam seděl až moc dlouho. Toto postavení rodičů vůči jejich synovi vedlo k mnoha věcem. Areton se čím dál tím častěji snažil utéct z domova, jeho neurotická povaha zapříčinila, že se začal chovat nepřátelsky a útočně vůči všem kolem sebe a v neposlední řadě začal dělat peklo ze života i ostatním. Když se mu podařilo utéct z domu a zamířil na hřiště, intrikoval s ostatními proti ostatním, pomáhal šikanovat neoblíbence na hřišti a kradl vše, co mohl. Těžko by tehdy někdo řekl, že se z něj stane Kazekage.
Za své útěky nedostával žádné tresty. V tomto směru byl Areton rozmazlován. Nebyl trestán vlastně za nic, co udělal. Rodiče se nedívali na to špatné, snažili se vidět ve svém synovi jen to dobré a zlé se snažili ignorovat. Ostatní to však tak jednoduše ignorovat nemohli. Jeho činy byli čím dál tím horší. Výsledkem bylo odebrání syna z péče rodičů, kteří se nedokázali starat dostatečně o své dítě. To bylo období 5tého roku jeho života. V dětském domově byl na pokoji ještě s jedním chlapcem, který přišel o své rodiče při poslední velké válce. Prvním slova, jež mu Areton řekl, když přišel na pokoj zněla: „Beru vrchní patro, buď tak laskav a nemluv na mě…“ Chlapec byl poměrně plachý a nevyrovnaný, takže při příchodu někoho takového, jako je Areton, se zachoval tak, jak se dalo čekat. Jen zahýkal, přikývnul a sebral si svůj poltář a deku z vrchního patra palandy a hodil je na spodní palandu. Mohlo se to zdát přitažené za vlasy, přeci jen na svůj věk dělal Areton věci, které by dělal snad až jako dospělý a to jen ti špatní. Inu Areton ze světa shinobi nebyl zrovna dvakrát nadšený. Nežil moc dlouho, ale už mohl říct, že se mu tu nelíbí. Nebylo úplně přesně jasné, kde jeho negace skutečně pramení, avšak je jasné, že světu přinese právě tato negace velmi mnoho změn.
Roky plynuli v dětském domově rychle a Areton se do sebe docela uzavřel. Nemluvil s ostatními dětmi a s dozorci měl vždycky nějaký problém. Často na ně líčil pasti v podobě prdících polštářků, houbou nahoře dveří a nebo výměnou zubní pasty za lepidlo. Vědělo se, kdo za to může, avšak mu to neměli jak dokázat, uměl za sebou perfektně zametat stopy. Aretonovi bylo již osm let a nastoupil na Akademii Shinobi, kde se po dvou letech opět setkal s rodiči, jeho matka se kvůli tomu, aby mohla syna více vidět, stala učitelkou na Akademii.
Zde patřil Areton k žákům s průměrnými výsledky. Ne že by neměl na to být nejlepší ze svého ročníku, ale spíše o to ani moc sám nestál. Chtěl jen plout pěkně s proudem, do ničeho se moc neplést a s ostatními mluvit co nejméně. Jak už to u klanu Akaime bývá, Areton se věnoval kenjutsu a ninjutsu, ve kterých měl lepší známky, než ostatní žáci jeho věku. Genjutsu neměl moc rád, neměl na ně talent. Při soubojích se mu taky dařilo, avšak problém nastal, když prohrál nebo zvítězil, reakce byli však ke konci stejné. Byl rozzuřený a chtěl bojovat dále. Když se totiž dostal do varu, nedokázal jen tak přestat. Většinou do svého protivníka mlátil i po konci zápasu, čímž porušoval základní pravdila přátelského souboje. Nepovažoval se však za špatného člověka. Neviděl ani nic špatného ve svém chování, přišlo mu to normální. Začal být docela dost neoblíbený mezi svými vrstevníky kvůli svému chování. Často se i rval o přestávkách na chodbách a to jen proto, že se na něj někdo třeba jen blbě podíval. Byl to takový ten raplík, který všechno řešil ručně a stručně. Často také dostával za své chování tresty v podobě uklízení školních záchodů, trhání plevele na školních pozemcích a nebo vytírání podlahy. Škola se stala dalším místem, které nesnášel. Jak se sebou mohl Areton žít? A proč se stal Kazekagem, když nesnáší celý svět a zdůraznil často a vícekrát, že školu nenávidí dvakrát tolik? Odpověď byla prostá, miloval svoji vesnici. Miloval její vůni, miloval stěny domů, kolem kterých denně procházel. Miloval pozorování hvězd na obloze z malého okénka ve svém pokoji. Toto všechno v něm vyvolávalo skutečný pocit lásky a bezpečí.
Jak čas letěl, na akademii se toho moc nezměnilo za celé studium Aretona. Byl stále neoblíbený a stále mu to bylo jedno. Nestál o přátele, přišli mu zbyteční. Kdo je potřebuje, když má sebe sama? Tímto se Areton na Akademii řídil.  Jeho úroveň ninjutsu však v posledním ročníku překonala všechny ostatní. Stal jsem nejlepší uživatelem nijutsu v ročníku a poté i nejlepším uživatelem kenujtsu. Když došlo na maturitu, prošel přes ní na výbornou. Slavnostně převzal svojí čelenku a odešel do domova, kde se sbalil a začal se připravovat na to, že brzy z něj bude Shinobi, který bude vydělávat a bude si moct pořídit svůj vlastní byt. 12tý rok jeho života začínal vypadat, jako ten šťastný.
Kapitola III- Ve službách Sunagakure
Areton se konečně stal služebníkem vesnice. Byl přidělen do týmu se dvěma spolužáky, jež jej v lásce opravdu neměli a jejich senseiem se stal jeden z Kazegových synů, jež byl znám po celém světě díky své zručnosti v elementu vzduchu. Byla to náhoda nebo osud? Aretonovým prvním elementem byl totiž vzduch. Viděl v tom velkou příležitost, které je třeba se chytit a využít jí. Areton najednou začal svět vidět o něco v lepší světle. Ačkoliv ho jeho tým neměl rád ze zkušeností z akademie, byl nucen minulost zahodit a řešit současnost. Jestli kdy k někomu Areton choval úctu, pak to byl jeho sensei. Jenom jeho respektoval a jednal s ním narovinu a bez špinavých her. Cítil, že vedle svého senseie by mohl vyniknout a dostat se na vrchol.
Když se poprvé tým zformoval, byl nucen projít vstupním testem, byla to obdoba rolniček v Konoze. Pokud by neprošli, šli by zpátky na akademii. Tato zkouška byla v podobě pochodu pouští. Cílem bylo dojít do chrámu zapomnění a zpátky. V chrámu byli mniši, jež u sebe měli dva medailony, Ying a Yang, byly to normální talismany, nic magického. Ty měli převzít a vrátit se zpátky. Na to všechno měli tři dny, pokud by se zpozdili jen o hodinu, neprošli by. Problém byl ten. Že cesta tam a zpátky byla vypočítaná přesně na tři dny, takže pokud by si někdy chtěli odpočinout, přišli by pozdě. Na další den ráno tedy vyrazili.
Cesta byla dlouhá, tichá a vyčerpávající. Zásoby jídla a vody byly tak akorát pro ty tři. Sensei s nimi nešel, řekl jim, že tato zkouška je určená pouze pro ně a dozor nad nimi být neměl. Celou cestu Areton přemýšlel nad tím, čím v životě vlastně chce být. Zatím to svým chováním táhl na funebráka, ale tam skončit rozhodně nechtěl. Při téhle cestě si uvědomil, že bude muset spoustu věcí překousnout, aby se dostal k tomu, co chce. Musel se tedy začít přetvařovat a chovat tak, aby se dostal na vyšší posty. Začal tedy tak, že se uprostřed pouště otočil na své spolupracovníky a s úsměvem se s nimi začal bavit. Samozřejmě nejdříve začal s omluvou za to, jak se choval. Jeho překvapení společníci tomu nejdřív nechtěli věřit, ale nakonec to nějak zbaštili i s navijákem. Od té chvíle nebylo celou cestu ticho. Ačkoliv mu to bylo proti srsti, bavil se s ostatními, jakoby to byli jeho přátelé, protože mu došlo, že nenávistí celého světa se na post Kazekageho nedostane. Cesta došla do půlky cesty. Tým se ocitl v chrámu zapomnění, který byl v jedné ze savan za pouští. Zde se je mniši snažili zdržet, ale Areton se ujal slova a řekl, že na toto nemají čas, že by si jen rádi vzali talismany a šli. Mniši neprotestovali a poté jim je tedy dali dva medailonky. Areton vzal jeden a členka jeho týmu druhý. Doplnili zásoby a vyrazili na zpáteční cestu. Ta však nebyla tak jednoduchá, jako cesta tam. Jelikož na to měli jen tři dny a cesta byla vypočítaná téměř přesně a nepočítalo se s lidským faktorem, tak neměli čas na spánek. Tři dny chůze bez spánku jsou docela velmi náročné i pro zkušenější Shinobi. Člověk bez spánku nakonec ani pracovat nemůže, odpočinek je důležitý. To se stalo osudným právě oné člence týmu, která zkolabovala. Areton k ní tedy s druhým členem přiskočil a každý se hodil jednu její ruku přes rameno. Zatímco ona spala, chlapci šlapali. Povídali si o životě a životních zklamáních, o rodině a podobně. Zkrátka taková klasická nudná konverzace, která nikoho nezajímá a nikam nevede. Cesta byla dlouhá a oni byli čím dál tím více unavenější a souměrně s tím i  pomalejší. Holčina však po šesti hodinách vstala z mrtvých překvapená tím, co se jí stalo. Další věcí, která jí překvapila byl fakt, že dokonce i Areton se staral, to bylo vskutku paměti hodné. Později se do Aretona zamilovala, ale o tom již vypráví jiný příběh.
Když dorazili k Suně, tak jim bylo řečeno, že přišli o hodinu později než měli. Když měli uvést důvod pozdního příchodu, nikdo nic neřekl. Kdyby se dozvěděli, že ona zkolabovala, bylo by jim jasné, že nemá na to být kunoichi a poslali by jí zase na akademii. Areton si však byl celkem více než jistý, že pokud se chce stát dalším Kazekagem, musí dělat rozhodnutí, jako bylo to, které se chystal nyní udělat. Vystoupil před své kolegy a zakryl je svými rameny, načež se podíval ostře svému senseiovi do očí a řekl mu: „Nezvládl jsem to, zdržel jsem svůj tým tím, že jsem se hnal za nízkou zvěří, protože nám docházelo jídlo a nechtěl jsem jíst je, protože mají tuhé maso.“ Navíc do toho dodal povýšenost a odpor, aby to dodal na vážnosti svého počínání, bylo však také falešné. Tím co udělal dost riskoval, protože sensei měl tu možnost jej poslat na akademii ještě na rok sedět. Stálo mu to však za to, titul Kazekage bylo to jediné, o co mu nyní šlo. Chtěl být ten, jež bude nad vesnicí držet dozor a chránit ji před okolními negativními vlivy. Když sensei vyslechl Aretonovu výpověď, usmál se a nastavil mu ruku v pěst, na ťuknutí. „Aretone, vím jak to ve skutečnosti bylo, byl jsem tam, akorát jsem mě neviděli, nikdy bych vás nepustil přes celou poušť bez dozoru. Cílem nebylo přijít včas, i když vám to tak bylo řečeno. Skutečným cílem bylo, abychom viděli, jak se zachováte, když se jeden z vás dostane do nouze a mám pocit, že jste prošli bravůrně…“ Řekl sensei a tady záznam o této zkoušce končí.
Po zkoušce se Areton začal stávat čím dál populárnější. Ačkoliv to zprvu jen hrál, nyní se přátelskost a oblíbenost začali stávat součástí jeho povahy. S pozitivní náladou a duchem přišlo také větší odhodlání jít dál za svým snem. Nebál se smíchu či neúspěchu, měl tu totiž svůj tým. Jelikož jsem ještě nezmínil jména jeho společníků, je čas to napravit. Slečna z týmu se jmenovala Akira a chlapec Nikiro. Společně brzy stvořili nejsilnější tým rookies ze Sunagakure. Areton se naučil ovládat svůj element na základní úrovni. Díky svému senseiovi navíc měl Futonovou průpravu na velmi vysoké úrovni a bylo jasné, že jednoho dne i svého mistra předčí. Tato léta prožíval Areton velice šťastně. Odstěhoval se z dětského domova a pronajímal si vlastní být, se kterým mu pomáhali jeho rodiče. S nimi opět navázal vztahy a opravdu to vypadalo jak z nějakého filmu s dobrým koncem. Pravdou však bylo, že tyto chvíle byly jen začátek a ten pravý konec na něj ještě někde v dáli čeká. Při boji v kenjutsu zapojoval do boje i svůj element, používal kombinaci jinak nazývanou také jako nintaijutsu. Nebylo radno si zahrávat s nikým z jeho týmu, neboť nade všemi držel ochrannou ruku.
Rok uplynul rychle a byla tu možnost prvních Chuninských zkoušek, na které se mohl tým přihlásit, avšak pouze jako TÝM, nikoliv jednotlivci. Problém u chlapců nenastal, ten nastal až u Akiry, která se na to necítila, nepřipadala si dostatečně silná a zavřela se doma ve svém pokoji. Areton se tedy rozhodl v noci se k ní vloupat a promluvit si s ní o tom. Připravil si tedy černé oblečení, šátek a základní výbavu ninjů. Jakmile vesnici zakryl závoj tmy, Areton se vloupal do sídla jejich klanu a pronikl až za Akirou, která už spala. Pomalu se k ní tedy připlížila a chytil ji za ústa, neboť by z leknutí jistě chtěla křičet. Ukázalo se, že měl Areton opět pravdu a udělal jedině dobře, když ústa slečně chytil. Přitiskl s obličej k ruce, kterou držel pusu Akiry a oznámil jí, kdo je a proč přišel. Akira poté oddělala jeho ruku a položila mu ruku na hrudník, aby jej od sebe trochu distancovala. Začali si povídat o nadcházející Chuninské zkoušce a Areton jí řekl, jako první osobě vůbec, o jeho snu stát se Kazekagem a také o tom, jak je tohle pro něj důležité. Akira se do Aretona již před nějakou chvíli zamilovala a ačkoliv si to nechtěl Areton přiznat, tak  on do ní také. Jak si tak povídali a najednou neměli co říct, oba dva zčervenali a nevěděli, co říct dále. Jen se na sebe dívali a dívali, než z Aretona vyklouzla zmínka o její kráse a že se do jejích očí nejspíše zamiloval, načež ona neodpověděla, jen se dále culila. U culení však dlouho nezůstala. Brzy totiž na Areton vyskočila a to mu přímo do náručí. Následovaly první polibky… a u nich to také končilo úchyláci! Bylo jim teprve třináct, což ani tak v dnešní době nic neznamená….
Areton měl tedy od svých třinácti let děvče, lépe řečeno životní lásku. Ta nakonec souhlasila s tím, že půjdou společně na Chuninské zkoušky, které se budou konat v Konoze.
Kapitola IV- V Konoze
Když společně s ostatními rookies dorazili do Konohy, byli posláni do čekací místnosti, kde čekali i shinobi Geninové z jiných vesnic. Jeho tým se rozdělil od všech ostatních a tiše stál v rohu, opakujíc si vše, co si předtím řekli ohledně psaného testu, který tvořil první zkoušku. Měli totiž vymyšlený způsob podvádění mezi sebou. Jelikož toho bylo moc, tak každý se učil ode všeho něco, to si rozdělili mezi sebe, takže až dohromady uměli vlastně všechno. Bylo ale potřeba si informace nějak přidat. Toto řešení tu samozřejmě. Pro toto si vymysleli vlastní speciální řeč, něco jako morseovka. Pomocí hrotu tužky vyťukávali jednotlivá slova, avšak byla seskládána jinak než dosud známé tajné jazyky, takže i kdyby se na to přišlo, nebyl na to přímý důkaz, protože se to nedá přiřadit k žádnému šifrovacímu jazyku.
Brzy odsud byli odvedení všichni Geninové do velké místnosti, kde na každé lavici ležel papír s tužkou a u každého místa byla jmenovka. Před písemkou čekalo tým obeznámení s pravidly této písemné práce a také co vás čeká, když to pokazíte. Byl čas začít písemku. Všichni až na Nikira, který si z toho všeho strachu pozapomínal svoji naučenou část. Akira a Areton však svoji uměli, takže nadiktovali ty svoje dvě části sobě navzájem a přitom i Nikirovi, kdyby neprošel, skončil by celý tým. Všichni tedy měli to stejné. První zkouškou prošel Areton-Tým na klid. Šlo nejvíce o sílu vůle. Testovali zde naši vůli vydržet a nezlomit se, což Areton měl, měl jí dost za celý svůj tým.
Druhá část zkoušky probíhala v Zakázaném lese. Začínající svitek, který měli ve svém držení byl svitek Země. Další, který potřebovali byl svitek Nebe, který měl některý z dalších týmů. Cílem bylo tento tým najít a sebrat jim svitek z jejich spárů. V lese bylo mnoho potyček a ne ve všech byl namočený tým s Aretonem. Ten zatím bojoval jen párkrát a to proto, že jim protivník odmítl říct, jaký svitek má a oni jim taky. Nikoho však nezabíjel, ani nechtěl. Špinit si takto ruce zbytečně mu přišlo jako naprostá hloupost. Ani zdaleka se jim nedařilo najít ten správný svitek a čas ubíhal neúprosně. Naštěstí však na jeden tým jen tak náhodou narazili, když se pomalu ubírali k věži. Strhla se potyčka, jež přilákala zraky více lidí, než bylo žádáno. Nikiro zde byl bodnut kunaiem do břicha a nemohl tedy dále pokračovat o titul Chunina, avšak nakonec byl tým protivníka udolán. A svitek získal ten správný, vyvolený tým. Areton chňapl Nikkira za límec, následně si jej přehodil přes rameno a plánoval se i s Akirou zdejchnout, protože je začali někteří shinobi pronásledovat, když teď byli v oslabení. Areton za sebou nechával mnoho nástrah a výbušnin, ale ani to všechny neodehnalo, skočili až na bunshiny, které mířili k věži, zatímco Areton s Nikirem i Akirou zabočil v jedné z kouřových clon do strany. Když měli klid, byl Nikiro základně ošetřen, aby mohl aspoň jít dále. Společně tedy nějak tak došli až k velké věži, kde zjistili, že dorazili jako třetí. Když se podívalo na zranění Nikira, doktor usoudil, že bude ještě schopen souboje, že zranění bylo hluboké, ale nezasáhlo žádný orgán, což bylo jediné štěstí…
Třetí částí zkoušky byl souboj. Byli zde skutečně dobří shinobi, ale taky tu bylo pár nenapravitelných. Jedním z nich byl i Nikiro, který svůj souboj prohrál. Pak proběhlo pár dalších bojů a na řadu se dostala i Akira, která svého protivníka docela s přehledem zvládla. Nyní nastal čas Aretona, jeho protivníkem mu byl člen z klanu Aburame. Brouci byli opravdu nepříjemným protivníkem, navíc tito brouci konzumovali i chakru, takže to bylo těžší, než se mohlo zdát. Boj byl velice obtížný, neboť členové z klanu Aburame byli především na dlouhou vzdálenost, kdežto z klanu Akaime na tu krátkou vzdálenost. Těžké bylo se k němu dostat z toho důvodu, že postup vpřed mi komplikovali oni brouci, jež mi nyní doslova ničili život. Nakonec se mi však protivníka podařilo udolat tlakem větru, jež brouky odfoukl dostatečně daleko na to, aby se dostal k nepříteli a dal mu sadu, na kterou nikdy on ani jeho brouci nezapomenou. Posledním finálním bojem prošel hladce a stal se z něj jako z jediného z týmu Chunin.
Kapitola V- Pád do hlubin
Od zkoušek uběhly již dva roky a mezitím se Chuniny staly jak Nikiro, tak Akira. Tým už neexistoval, ale pouto se senseiem si Areton udržoval stále. Stále s ním chodil cvičit, stále ho zval na společné obědy a stále ho považoval za součást svého života. S Akirou spolu stále byli a stále stejně šťastní. Spolu s Akirou a Nikirem často jezdili do oblasti hranic kvůli relaxaci. Měli zde již zbudovanou vlastní chatku, kterou loni spolu se senseiem a Nikirem Areton stavěl. Bylo to krásné místo s výhledem na opravdu krásnou oblohu.
Jednou sem Areton se svým starým týmem opět jel. Jídlo jako vždy zařizovala Akira, zábavu Nikiro a Areton jako vždy nic. Když dorazili na místo, rozdělal se oheň a jídlo schovalo do lednice. Poté se u ohně sedělo, rozjímalo nad životem, vzpomínalo a nakonec šlo spát. Tato noc však zapříčinila opět pád do temnoty, opětovné sebeuvědomění sebe sama. V chatě se začal hustit silný dým, který všechny tři probudil. Chata byla v plamenech, takže všichni tři se snažili vyběhnout co nejrychleji z domu. Když vyběhli, zjistili, kdo to vlastně zapálil. Byli to pouštní nomádi, lapkové jež vyběhli spouštěla, sebrali co mohli a opět zmizeli. Bylo jich okolo 40 a zapalné láhve stále létali na onu chatku. Rozzuřený Are-tým se vrhl bezhlavě proti žhářům. Ze začátku protivníci padali jeden za druhým, avšak to netrvalo vůbec dlouho. Brzy se nomádi začali bránit a boj se zkomplikoval. Všichni dělali co mohli, aby přežili. Boj byl tvrdší a tvrdší a Areton schytal také spousty ran, byl na tom však lépe než jeho dva společníci. Nikkiro ležel již na zemi mrtvý a Akira v kaluži krve u mrtvého nomáda. Když boj skončil a zbytek nomádů se dal na úprk, Areton se s úsměvem otočil dozadu, kde byli jeho společníci. Smích však brzy nahradily slzy v očích. S brekem jako od malé dívenky se rozběhl k ženě, které říkal „lásko“. Pevně jí přitiskl k sobě a utěšoval jí, že to bude dobré, že to přežije, jen nesmí usnout. Dívka jej však pohladila po uchu a líbezně do něj zašeptala svá poslední slova. „Miluji Tě Aretone…“ A s úsměvem na tváři zemřela. Z místa se ještě deset minut ozýval pláč, nad ztrátou milované osoby. Nyní mu zbývalo opět jediné, vesnice. Svět není krásný, je plný zákeřností a lží a pokud se  neumíte chovat stejně, stane se vám to, co teď Aretonovi. Vzpomněl si, že předtím jen chtěl svoji přátelskost hrát. Cítil hlubokou bolest a uzavřel se opět do sebe. Opět se začal schovávat za masku přetvářky. Tady naposledy projevil své pravé city, nad hrobem své milované a svého nejlepšího přítele. Tato událost z něj udělala muže, kterým je dnes.
Kapitola VI- Jounin
Dva roky po oné noci již uplynuly. Mezitím se z něj stal Jounin. Věci ve vesnici se drasticky změnili. Nomádi byli konečně pochytání a vyvražděni a tento útok nevedl nikdo jiný, než Areton. Ten se již naučil používat i druhou podstatu, kterou byl Doton. Jeho dny se staly monotoní. Každé ráno vstal, umyl se a šel trénovat. V poledne se najedl a šel opět trénovat. Za vybití nomádů získal dostatek peněz , takže nyní nemusel pracovat, aby si udržel byt. Jediný člověk, se kterým slovo navázal byl jeho sensei. Ten mu stále pomáhal vytrénovat v Futon na nejvyšší možnou úroveň. Touto úrovní bylo nejdrobnější porobení větru, takřka stačilo mávnout prstem a vítr foukal směrem, jakým chtěl majitel. Pouze lidé ze Sunagakure dokázali takto dobře ovládnout Futon, byl jim přeci jen jako vlastní. Areton trénoval velmi dlouho, aby se naučil s touto technikou pracovat. Koncentrace na tuto techniku byla důležitá, avšak v neposlední řadě byl důležitý trénink, protože až praxe vylepší naše schopnosti k dokonalosti. Nikdo se nerodí mistrem, ale nikdo nemusí skončit u začátečníka. Již mu nešlo o nic víc než o to dostatečně zesílit, aby se mohl rvát o titul Kazekageho. Umění v kenjutsu dále piloval na vysokou úroveň. Ve svém klanu byl považován za jednoho z nejlepších mečířů a to i ze strany, jež se zaměřovala pouze na Kenjutsu. Prototyp psychopata-zabijáka byl na světě. Dokud se věnoval čistě jenom tréninku, nechával být všechno ostatní.
Jednoho dne šel se svým senseiem trénovat do pouštní oázy. Cesta nebyla daleko, ale ani za tu krátkou chvíli si se senseiem moc slov neprohodil. V hlavě již osnovoval plány, jak se dostane k moci, ale pořád to byl jen doufající Jounin s nadáním větším než všichni jeho ročníku, ale takových tu již bylo a stejně z toho nebylo nic. Ten den poměrně chladně, teda jak se to vezme, v poušti je termín „chladněji“ jiného rázu než třeba na Severním pólu. Nižší teplota zapříčinila příjemnější požitek z dne, to bylo jisté. Už to tady bylo, oáza byla takřka na dosah ruky… a nebyla to fatamorgáňa.
Trénink probíhal tak, že mezi sebou posílali vlnu větru, kdo bude lepší. Vždycky vyhrál sensei a Areton ho nebyl z to porazit. Takto to šlo celičký den, než začalo Slunce zapadat. To si potom společně sedli a sensei mu vysvětlit poslední fígle, jež ovládání vzduchu obnášelo. Nejnáročnější technika, jakou se kdy Areton učil, byla právě tato. Sensei pro něj udělal hodně a vkládal do něj velké naděje. Nevěřil, že Areton je špatný, ačkoliv je. Věřil tomu, že ten Areton předtím byl ten pravý, ale kdo ví. Bez dobra nemůže být zlo. To samé platí naopak. Areton měl toho zla v sobě však více než ostatní, což měli všichni brzo zjistit…
Kapitola VII – Sexuální přitažlivost v Kazekageho klobouku
Uběhlo již třicet let od té doby, co se malý Areton v této vesnici narodil. Svůj život zasvětil vesnici a jjí ochraně, i když ne vždy správnou cestou. Za ty roky si ve vesnici vybudoval reputaci a to nejen činy, ale také svojí politikou. Ještě předtím než se stal Kazekagem se staral o eliminaci nevhodných sousedů. Jednalo se jak o eliminaci sociální, tak i tělesnou. Pracoval totiž pro Kazekageho jako „uklízeč“. Odklízel z cesty odpůrce, avšak dělal to tak, aby na něj nikdo nepřišel a zachoval si svoji nevinnou tvář. Zasloužil se také o pár vražd mimo vesnici, pomáhal v menších vesnicích s povstáním a falošoval dopisy, které byli směřováni ostatním Kagům z jiných vesnic. Za svojí práci dostával více jako luxusně zaplaceno, poněvadž za tuto práci prostě nešlo dostávat málo peněz. Svoji politiku vedl rázným a přímým krokem. Kdokoliv mu stál v cestě byl smeten stranou, což mělo za následek, že vždycky docílil svého cíle. Ať už se jednalo o toaletní papír zdarma a nebo o zabavení majetku. Všichni věděli, že nepřít se s ním je to nejlepší, co ve svém životě mohou udělat. Když Kazekage odstoupil z funkce, byl vyhlášen konkurz na nového Kazekageho, do kterého se samozřejmě Areton přihlásil. Nebyl však sám. Spolu s ním se tam přihlásilo dalších pět lidí a měl proběhnout vyzařovací souboj, který by rozhodl o tom, kdo se Kazekagem stane. Reakcí na to bylo toto Aretonovo dochované prohlášení:
Jak všichni vědí, jsem hrdým synem Sunagakure, jež vám, lidem prostým i Shinobim bezmezně pomáhá. Pomáhal jsem udržovat mír a prosperitu nejen ve vesnici, ale i na celém světe a nedovolím, aby mi někdo místo Kazekageho sebral. Bojoval jsem v mnoha bitvách, přišel jsem o nejbližší, které jsem měl a to včetně mých rodičů, jež zemřeli na staří. Zemřeli však s úsměvem na tváři. Cítili ve mně totiž něco, co jim dělalo radost, cítili ze mě lásku, ano tak to jistě bylo. Lásku k rodině, lásku k vesnici a dokonce i lásku k zemi! Tady na místě vám přísahám, že jako Kazekage budu hájit práva a zákony mého lidu. Budu se za vás být v těch nezuřivějších válkách a hádat se v těch nejostřejších debatách. Tady na místě vám dále slibuji, že budu dobře plnit svoje povinnosti. Povedu vás do lepších zítřků!
Tato slova odstartovala špinavou politiku. Areton vyvolával paniku mezi nově volenými Kazekagy, samozřejmě u toho nebyla veřejnost, která by jej za to možná chtěla odsoudit. Tři z nich po výhružkách z neudaných důvodů odstoupili a zbytek spáchal sebevraždu, jeden proskočil oknem hlavou dolů a na druhého se uvolnil kus skály. Tato hloupá náhoda zapříčinila, že Areton nemusel nadále pokračovat v politice eliminace a mohl se bez konkurence ujmout vlády. Tak se z Aretona konečně stal Kazekage, který má před sebou ještě velké cíle, co však dokáže je stále záhadou, je však jasné, že není radno jej podceňovat.
Nechť Bůh ochraňuje Sunagakure no Sato.
Inventář: Dva jedno metrové chakrovodivé meče, ZVS, bandáže
Dovednostní body:
 
 
Síla:4
Rychlost: 5
Inteligence: 6
Chakra: 6
Ninjutsu: 6
Genjutsu: 1
Taijutsu:3

Kenjutsu:5
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://nags.forumczech.com
Kangae
Kage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 48
Join date : 08. 11. 14

PříspěvekPředmět: Re: Areton Akaime   Fri Nov 14, 2014 8:35 pm

POVOLENO 

_________________
Sometimes you must HURT in order to KNOW, FALL in order to GROW, LOSE in order to GAIN, because life’s greatest lessons are learned through PAIN
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Valar
Kage
avatar

Poèet pøíspìvkù : 35
Join date : 08. 11. 14

PříspěvekPředmět: Re: Areton Akaime   Sat Nov 15, 2014 11:24 am

POVOLENO

_________________
Láska ke mě nestačí
__________________________________
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
Sponsored content




PříspěvekPředmět: Re: Areton Akaime   

Návrat nahoru Goto down
 
Areton Akaime
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Naruto: Glory Stories :: Ke hře :: Tvorba :: Postava :: Povolené postavy-
Přejdi na: